Za zlatem do středních Čech

Konečně jsme se dostali po roce k putování za zlatem. S Jitkou jsme zabalili vše potřebné a jak to bývá i plno kravin. Bágly byly nacpaný k prasknutí a ještě zbylo do každé ruky něco. Splav, lopata a pumpa se do báglů jednoduše nevejdou. Chlebník, který byl plný lahodného moku jsme přejmenovali na alkoholník. Z Ústí nad Labem jsme vyrazili v pátek okolo 17:00 hodiny. Cesta byla bez problémů a asi po hodině a půl parkuji auto na našem oblíbeném parkovišti pro zlatokopy. První pořádný lok lahodné skotské, batohy na záda a další cesta cca 3 km do lesa k potoku, se musí po svých. Cesta tam je v pohodě, jde se po rovince a potom s kopce. Batohy začaly těžknout, dáváme další, teď už protikloší lok skotské. Asi na druhém kilometru narážíme na krásnou studánku, kde dáváme pauzu. Už jenom kousek a jsme u potoka. Místo kam jsme šli jsem měl pouze vytipované a kam složíme hlavu bylo překvapení pro oba. Okolo osmé hodiny nacházíme luxusní místečko s výhledem do potoka plného zlata. Příprava tábora a dřeva na oheň se protáhla až do tmy. Dnes už rýžovat nejdu. Pustili jsme se do přípravy večeře. Masíčko a brambory Jituška výborně nakořenila, a já už jenom trochu ogriloval. Kdyby se dala popsat ta chuť a vůně, znovu dostávám hlad. Grilovalo se na mojí první kovové pánvi, kterou dnes používám už jen jako gril. Spát se šlo hodně pozdě nebo brzy ráno, jak chcete. Ráno mě z hamaky vytáhli divočáci, kteří se přišli podívat kdo se jim to roztahuje u napajedla. Ty jsem nestihl vyfotit, ale udělali mi velkou radost. Mám je rád. Jituška se pustila do přípravy snídaně a já jsem začal připravovat splav a místo, kde budu rýžovat. Nejdřív jsem udělal sondu na pánev Minelab a výsledek asi 10 zlatinek. Paráda, ani nemusím nikam daleko. Umístil jsem splav do potoka, okolo jsem udělal hráz a hned jsem se pustil do dolování zlata. Měl jsem vaničku a v ní jsem přesíval písek od větších kamenů, ty jsem rovnou použil do zpevnění hráze. Jemnější písek z vaničky jsem pomalu pouštěl do splavu. Jitka používala vodní pumpu a pánev Estwing. Dno vytěžené díry jsem ještě vysával vodní pumpou, protože zlato je těžké a stále padá v nadnášeném písku níž než jsou větší kamínky. No a takhle to bylo celý den. Samozřejmě jsem dělal pauzy na pití. Tím jak jsem dělal hráz, se zvedala hladina potoka a tím se nám tam vytvořil krásnej bazén, skoro jako vířivka. Večer jsem splav rozebral a usazený písek prorýžoval. Když se začne pánev žlutit, je to pecka. Kdo to nezkusil, tak to nepochopí, ale zkuste si to představit. Na pánvi je cca 2 kg písku a někde v tom je třeba 40 skoro milimetrových zlatinek. Za celodenní dřinu byla odměnou žlutící se pánev a výborná večeře opět na grilu. V neděli ráno se probouzíme do deště, balíme a opravdu tvrdým výstupem se vracíme k autu. Všem kdo se pustí do rýžování zlata přeji hodně štěstí. A kde se dá rýžovat? Někdo řekl, že zlato je tam kde si ho najdeš.

https://detektory-luky-zipsy.rajce.idnes.cz/

Zipsy