Detektory a šperky z pláží

18.01.2013 09:50

Trocha hledání s detektorem . V mých hledačských snech se to jen hemží truhlami plnými mincí, šperky a drahého kamení. 

Když to nejsou truhly, tak jsou tzv.“sudeťáčky“ ve kterých se ledasco pěkného rovněž najde. V reálném světě to chodí malinko jinak a po kilometrech nachozených na polích a v lesích se málokdy něco stříbrného či dokonce zlatého zablyští. Počet nachozených kilometrů jen stěží koresponduje s počtem pěkných nálezů a tak jsem popřemýšlel, kde bych si mohl tuto nepříliš lichotivou statistiku trochu vylepšit. Nejde jen o jakousi statistiku, pokud se člověk motá po lese 4 hodiny a za celou dobu mu pod cívkou pípne 6 signálů a z toho 4 jsou obaly z vakcinace proti vzteklině; tak je člověk malinko znechucen, i když okolní příroda je překrásná a pohladí po duši. Trochu jsem popřemýšlel a vzhledem k podzimnímu času můj výběr padl na jedno vypuštěné přírodní koupaliště.


Jako malý jsem tam chodil s babičkou a jak jsem zapátral na netu, tak nějakých 40 let už v provozu je. Výběr byl hotový a tak jen pořádnou obuv, v tomto případě holínky a šup na věc. Předesílám, že teď píši o stavu před 2 roky, kde jsem místo navštívil poprvé. 
Koupaliště v oparu podzimní mlhy jen lákalo a já se vybral písečnou pláničku, která jen volala po prvních tónech. Ty vzápětí přišly ale jak se ukázalo, nikoli z písku, ale z mých holínek, které měly kovovou špičku. No nic, na tenhle detail jsem zapomněl a protažení tyče vyřešilo tuhle nepříjemnost. Pak jsem dostal ten doslova hledačsky nepřijatelný nápad: „Nastavím diskriminaci tak vysoko abych nekopal bordel ale jen zajímavé věcičky“. Na mojí „Cibulce“ jsem nastavil diskriminaci na značku 5centu a šlo se na věc. Jen pro pořádek na detektoru byla nasazena základní koncentrická sonda 9“x 8“. A pak to začalo mincičky lezly jedna za druhou sice ve zbědovaném stavu, ale kopání v písku je jedna radost !! Se signály jsem se vůbec nepáral a co nevydávalo krásný krátký a jasně ohraničený signál zůstalo v zemi. Sice se mi pod cívkou sem tam uvízlo hliníkové očko z plechovek, ale návštěvníky koupaliště evidentně tento novodobý mor pro hledače nezasáhl. Jako první mi radost udělal stříbrný prstýnek, který se vzorně zahlásil krásným signálem a nakonec se v písku zažlutilo a já vytáhnul svého prvního goldíka po pěti letech hledání. Byl to dámský prstýnek v kombinaci červeného a žlutého zlata a já s úsměvem na rtech fascinovaně hleděl na tu přenádhernou věcičku ve svých rukách. Zhruba po třech hodinách odcházím domů s pocitem, že se vyplnil kousíček z mých hledačských snů. 
A už se píše rok letošní, kdy se vracím opět na místo činu. V loňském duchu pokračuji a tentokrát nastavuji diskriminaci do polohy „iron“ a začínám prohledávat to samé místečko. Opět se řídím zásadou, že beru jen jasné signály a ty velké či roztřesené nechávám být. Vyskakují mi ve větším počtu novodobé mince, které po pootočení jsou do železa. Lituji pozdní generace hledačů, neboť nález zachované mince ze současné doby se bude rovnat menšímu zázraku. Kromě minciček pohledem nacházím golfový míček a jakýsi nevyplněný štítek s funkcí identifikační známky.


No a pak přichází menší série z říše snů stříbrný přívěšek se lvem, zlatý přívěšek s beranem, stříbrná naušnička a navrch ag přívěšek s číslem 13. Lapám po dechu a říkám si, že to není možný. Usedám na břeh a nevěřícně koukám na ty drobné věci v mojí dlani. Radost se mi mísí s myšlenkami na to, komu asi patřily a jaký k nim mohl mít citový vztah. Vše dávám do kapsy a oslavně si připíjím jahodovou šťávou a jako slavnostní chod si dávám rohlík s turistou. S posilněným tělem se dávám do dalšího hledání. Vzhledem k nižší diskriminaci se náhle dostávám do pásma oček z vuřtů, které se začaly vyskytovat ve velkém množství. Už předtím se nějaké sem tam ozvalo, ale teď se jich nemůžu zbavit. Přecházím pár metrů vedle a jsem spokojen. Ve sluchátkách se ozývá krásný signál a v dlani mi končí do klubíčka smotaný roztržený stříbrný řetízek na zápěstí. Následuje klidná chvilka a tak přecházím ke hrázi, kde lovím z bláta na betonovém podloží desetníky. Náhle vidím známý kulatý tvar a v ruce mi končí stříbrný prstýnek s nápisem na vnitřní straně FRANK 6.10.1983. Tváří se i jako zlatý, ale teprve později doma podle punců zjišťuju, že je to osmikarátové zlato. Na místě je mi to jedno a kochám se dalším nádherným úlovkem. Přecházím ke skluzavce, kde jsem měl hezké nálezy a nacházím prsten z chirurgické ocele. „Krásná práce“ chválím sám sebe a jdu dál, abych po chvíli v rozmezí jednoho metru od sebe dohledal dvě poloviny skládacího prstenu. Do sluchátek mi jde baterie signálů a já zpomaluju, abych si vybral ty nejhezčí. Vyplácí se a další zlatý prsten opět spatřuje denní světlo. To prostě není možný, říkám si v duchu a další půlhodinku bloudím po pláničce. Beru jen mincičky a odpad a tak si říkám, že už toho bylo pro dnešek dost a jdu domů.

I dnes při pohledu na ty nálezy se mi vybavuje ta radost, kterou jsem prožil. Už se těším, zase za rok, až opětovně snížím diskriminaci. To už mě čeká pořádná fuška a budu brát všechno, ale vzhledem k rozloze koupaliště se nemusím bát, že tam na mě nečeká nějaké překvapení.

 Autor: Kyllas